1. Nové články: "Osvalování"
2. Balú teď: Pracujeme hodně na aportu a klikáme blbosti (chůze po zadu, prosení, zamávání, uklánění se)

Hlídání Miy

13. února 2013 v 18:59 | Ophelia |  zážitky
Chichi. Takhle krásná vlčí dáma Mia mi byla přenechána na jeden všední den. Na fenky útočila, protože zrovna hárala, takže dostala náhubek, ale jinak byla bez problémů :)
Ani ke psům jsem jí nepouštěla, byla dost hrr a majitelé těch malých psíčků byli zase dost nervní. Naštěstí můj malý pes Balú si jí získal :) Hned ji přijal do smečky, takže si ji bránil před ostatními psy a pěkně se s některýma velkýma sepral.
Úžasně mě překvapilo, jak reagovala na vrčení, cenění zubů a konejšivé signály Mia (olizování se, zívání, koukání stranou atd...) -s Balúem jsem takhle komunikovala od miminka, takže to zná, ale většina pejsků na to od lidí tolik nereaguje, protože to páníčkové neznají a nepoužívají.
Proto jsem byla šťastná, že takhle si se mnou taky mohla ,,povídat,,- a šlo to i jednodušeji než s Balúem :)
 

S Amálkou

13. února 2013 v 13:39 | Ophelia |  foto
Přijela k nám jedna hodná paní, která má nádhernou černou ovčandu Amálku. Samozřejmě se hned panička poprosila, jestli ji může vzít na procházku. Mohli jsme, tak jsme hned s velkou zásobou piškotků vyrazili. Zatímco si ta paní povídala s mámou mojí paničky, my jsme lovili myši a honili se na poli a pak jsme šli aji do lesa. Žádné cvičení, jenom řádění a moc se mi to líbilo.

Cvičíme

15. ledna 2013 v 20:46 | Ophelia |  klikr
aby to nevypadalo, že nic neděláme :) vojenský výcvik s paničkou.
 


Eskymácká

6. ledna 2013 v 14:16 | Ophelia |  foto

Postupujeme :)

3. ledna 2013 v 21:13 | Ophelia |  klikr
Ahoj, tak jsem se zase dostal k tomu, abych napsal nějaké novinky z mého soužití s dvojnožci :) Přes Vánoční prázdniny jsme měli spoooousta času na cvičení, jelikož panička pořád někam neodcházela jako ve všední dny. A samozřejmě jsme toho s chutí využili.
Od té doby, co mě panička pochopila, že mě aport docela baví, si se mnou pořád chodí hrát na zahradu a hází mi míček. Jsem moc rád, protože lítat za tou malou věcí je fakt bžunda! :) Škoda že je tolik dvojnožců nemocných, protože jsme měli naplánovanou procházku s mým nejlepším kamarádem Tadeášem, který je do aportování úplně šílený- mohli jsme se spolu pořádně vyřádit a panička by se mě snažila zvládnout, abych nosil míček i před ostatními pejsky, protože to jsme zatím nezkoušeli. Také šeltiják je nemocnej, takže pořád domácí zarach s paničkou.
Ale nuda to teda taky rozhodně nebyla! Vycvičil jsem si paničku tak, že pořád hodně kliká. Ještě víc než předtím :) A začal jsem jí cvičit na to, že různě obměňuji přinášení, když už ho teda chápe. Pořád něco přenáším, tahám, koušu a podávám :)
Začal jsem otvírat skříňky. Panička má v pokoji tři takový dobrý, které mají místo kličky provaz a tak jsem za něj tahal a vyndával si zevnitř pamlsky. Jenže pak to bylo docela nanic. Musel jsem totiž po sobě tu skříňku aj zavřít a tak pamlsky nahradila gumová kost. Když jsem skříňku otevřel, přinesl kost paničce, nehodila mi ji, dokud jsem skříňku zase nezavřel.
Pak mě panička učila vyndávat prádlo z pračky, ale ona má svoje oblečení v té skříni co umím otvírat, takže se bála, že bych se někdy spletl a vytahal všechno oblečení z té skříně, protože bych si myslel, že je to stejné jako z pračky a tak toho nechala. Škoda.
Ale nejenom všechno bylo tak zábavné. Panička totiž trvá na tom, že se musím naučit předsedat s míčkem, když ho přinesu. Ono to totiž vždycky je tak, že ona mi omylem upustí míček a ten jí uteče. Tak já ho doběhnu, zabiju, chytím a přinesu. Přiběhnu k paničce, položím ho metr od ní a sednu si těsně před ní a už čekám, kdy že jako hodí ten párek, že jsem šikovný. Ale ona si usmyslela, že musím před ní sedět s tím míčkem v puse! To jsou mi teda nápady! Takže kliká až když míček zase zvednu.
A abych dělal také něco jiného, ne jen pořád něco tahat a špinit si tlamu, učí mě triky s tlapkami. To je taková oddychovka, jenom ležím a překládám jednu přes druhou a tvářím se chytře, nebo sedím a mávám, nebo prosím.

Pozn. dvojnožce: Pořád se snažíme o tu chůzi pozadu, jenže nám to vůbec nejde. Už se s tím pachtíme skoro půl roku a pořád žádné výsledky. Učím ho to tak, že mu dám pamlsek mezi přední nohy, protože kdybych stála a udělala krok k němu, on si lehne, necouvá. Takže máme v předsíni položené štafle, aby byla ulička uzší, jinak jde šikmo, nebo se jenom odsune na stranu. Už se to aspoň trochu zlepšilo tak, že dva krůčky ujde, hned klikám a pamlsek mu dám. Jenže bez toho pamlsku mezi předníma by to sám neudělal. Když si nad něj stoupnu a čekám, jestli zacouvá, dává packy, nosí hračky, štěká a prostě dělá cokoliv jiného. Asi nechápe, že ho odměňuji za ten pohyb zadníma, ale třeba si myslí, že klikám za sklonění hlavy…
Kdyby někdo měl jiný nápad, jak to zkusit, budu moc vděčná! J

Dlouhá cesta za aportem

2. ledna 2013 v 21:02 | Ophelia |  klikr
"Balú, přines! Notak přines… Přines mi to… Tak nic nenos no."
Tyhle věty jsem dřív používala hodně často. Snažila jsem se, jak jsem četla v knížkách, že když budu volat na psa povzbudivým hlasem, nebudu chodit směrem k němu a budu ho chválit(například kliknutím) za každý pokus přinést aport alespoň kus směrem ke mně, začne ho aportování bavit a bude mi strkat hračku do ruky pořád.
Také se o australácích říká, že je běhání za míčkem, nebo frisbím moc baví (všichni ausíci, co znám, jsou do toho opravdu šílení) To ale nepočítali Balúa. Nikdy ho aportování nebavilo, když byl štěně, běžel za hozenou hračkou, ale nikdy ji nevzal do pusy, jen k ní doběhl. Když byl starší, hodně jsem mu klikala za to, když ji alespoň do pusy vzal, ale nikdy nenosil.
Přetahování ho moc bavilo, to ano. Jenže nějakým záhadným způsobem si nechtěl spojit házení a že když přinese, budeme se přetahovat. Chtěla jsem aport hlavně kvůli jednoduchému odměňování po správně provedeném cviku (například když jde hezky u nohy, že mu za to hodím míček místo pamlsku) a jako jednu z věcí, u kterých by se unavil, když by nebyl čas na dlouhatánské procházky, nebo řádění s psími kamarády. Přetahování, které měl rád, se ale jako odměna dá použít také, tak jsem se zatím spokojila s tím.
Aportování se tedy pro nás stalo věcí zapovězenou, a co se týče odměňování aportem, o tom už ani není potřeba mluvit. Dlouho jsem to vynechávala, prostě jsem se smířila, že aportovat teda nebudeme. Ale za posledního půl roku jsem získala mnohem informací, dostávaly se ke mně postupně bez nějakého účelu. Ve všech knížkách, diskuzích na internetu, rozhovorech s pejskaři bylo o aportu pořád tolik zmínek.
První jsem kamarádce pomáhala naučit labradora správně předsedat a nosit bez překusování, potom jsem s jinou kamarádkou řešila jejího křížence, který zase chtěl aportovat pořád a štěkal, když mu hračku nehodili. Ale to se netýkalo mého psa. Cizí kobereček se zametá lépe :D
A pak jsem na jedné kynologické diskuzi narazila na téma aportu u jezevčíka a dokonce jsem četla o vipetovi, který se naučil aportovat! Tak jsem si řekla, že použiji to samé, co majitelé těchto absolutně neaportovacích ras a.. :) Podařilo se!
(Pokuď někoho zajímá, jak naučit aportovat psa, kterého to nebaví, mohu napsat, ale jentak bezdůvodně se mi to sem vypisovat nechce :D :) )
Spíš se chci pochlubit, že teď na každou procházku bereme míček a dokonce už to používám i jako odměnu při výcviku, jelikož to Balúa najedou začalo moc bavit J Dokonce se mi stává, že někde sedím a přijde Balú, v hubě dummíka a strká mi ho do rukou, jako že si jdem házet :) A to před půl rokem vůbec nebylo možné!
Tímhle vám chci napsat, že všechno jde. A vždy je chyba jen v páníčkovi, že to svému psovi prostě nedokáže dobře vysvětlit. Zvlášť australáčci jsou psi, co pro pána udělají první poslední, takže- využijte toho a hurá za aportem! ;)

Vyrostl :)

21. prosince 2012 v 11:50 | Ophelia |  zdraví
Třídila jsem fotky a našla jsem dvě, na kterých je krásně vidět, jak ten můj pes vyrostl :D Jsou od sebe asi půl roku- dost změna co? :)
listopad 2011
květen 2012

Osvalování psa

11. prosince 2012 v 20:35 | Ophelia |  klikr
Tak jsem začali s osvalováním. Balúovi je zatím rok a pět měsíců, takže pokračujeme pomalu, ale abychom už začali že... :D
Takže začínáme se cviky, kdy sedí, nebo stojí na zadních a přední ve vzduchu. :) A taky osvalujeme pomocí tahání- malý bratr paničky dostane od Ježíška sáňky, takže už se připravujeme- tahá polena a připravujeme se na pneumatiku.

Ranní

9. prosince 2012 v 21:00 | Ophelia |  foto

Klikáme :)

26. listopadu 2012 v 19:22 | Ophelia |  klikr
Cvičíme cvičíme :) Panička teď byla dlouho nemocná a trávila celé dny doma, tak jsme toho hned využili a pořád klikali a klikali :) Cvičíme teď hodně blbosti, jelikož panička pořád moc neví, na co se zaměřit. Asi nakonec spíš skončím jako asistenční pes, než jako ,,vyhrávač soutěží".. Teda, vyhrála si se mnou pořádně, ale trošku jinak no... :D
Naučil jsem se tahat prádlo z pračky do koše a z toho potom podávám jednotlivé ponožky a trička paničce do ruky a ta věší :) Moc mě to baví, ale pak je všechno oslintané a od sýra a párků, jak jsem odměňován :D
Taky se mě panička už moc dlouho snaží nacouvat, ale vůbec mi to nejde. Jsem na tohle fakticky tele. Snad nám poradí Ori, až se uvidíme, ta couvá až do stojky (!) Shapingem ( něco jako ,,samá voda, přihořívá, hoří") to nešlo vůbec, tak mě paničkanaváděla a dávala pamlsky mezi přední packy a když jsem trošku couvl, hned klikla. Ale couvám křivě a nedochází mi, že bych to měl taky zkusit sám... Ach jo, je to fakt zapeklité!
Ale ostatní věci mi jdou jak po másle :) Teda- ty blbinky... :D Panička mě naučila zdravit. Zvedám pravou packu a mávám s ní :)
Taky zkoušíme dělat bublinky do misky s vodou. To mě moc baví, ale pak kýchám a vztekám se, že mám nateklo v nose :D
A jako alespoň jeden z ,,větších" triků cvičíme skákání do náruče. To nám docela jde :)
Všechny fotky, videa i články jsou autorské.
Blog založen 26.července 2012, design Ophelia Krausová